MuzesPodnikat.cz - Příběhy českých podnikatelů

Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz), který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká. Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před 60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete dvě hodiny jako vykládat.

Dostal jsem Liberecký Kraj a při mojí první přednášce v Jablonci n/N jsem to pocítil dost na vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala tichá otázka: ,,Ty vole, co má v těch taškách?", která dostávala hned odpověď: "To má narvaný těma prachama". Tehdy se pan Novotný dostavil nějak později a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role o pár let zpět, aby mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to nějak začalo bavit (doufám, že to tedy není jednostranné:) a byl jsem teď snad na páté škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři roky propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes :) Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po asi 15 letech, když jste tehdy věděli, že vlastně vše co chcete jednou dokázat, tak se rozchází s představami všech dospělých.

Kdysi jsem chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi asi po devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz), jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy mne to tam hodně vzalo (o to víc, že jsem nevyhrál to stipendium na Stanford:). S odstupem let se to dnes v ČR ale zlepšilo a podnikatel podle mne není už jen něco mezi sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu, tak ale správným směrem.